Františkovy jesličky
Když si na internetu vyhledáme „betlémy“, vykouknou na nás nejdříve TŘEbechovické či TŘEšťské. Ale nám nejbližší jsou určitě ty TŘEbíčské. Když je o Vánocích chceme vidět, můžeme si tam zajet na výstavu:
https://www.kudyznudy.cz/akce/kouzlo-betlemu-trebic
Když chceme vidět opravdový živý betlém, máme to ještě blíž. Stačí se dopravit do Pyšela. Každoročně se tam na sv. Štěpána uvádí představení betlémského příběhu, který se nikdy neokouká.
Letos, 26. prosince 2019 v 16 hodin u kostela sv. Barbory jsme však viděli opravdu netradiční živý betlém s názvem Františkovy jesličky.
Příběh vzniku tradice betlémů poprvé uvedlo Divadlo Antonína Dvořáka v roce 1997 v Hukvaldech pod názvem Jesličky svatého Františka, autorem je Pavel Helebrand. Jedná se o vánoční hru se zpěvy.
Podobný příběh předvedli i v Pyšelu. Nejednalo se o vlastní příběh Svaté rodiny, ale o jeho první živé ztvárnění z iniciativy sv. Františka z Assisi o půlnoci 24. prosince 1223 v italské vesničce Greccio. Mohli jsme vidět historické postavy svatého Františka – San Francesco d'Assisi (Giovanni di Bernardone, 1181/2–1226), svaté Kláry – Santa Chiara (Offreducio di Favarone, 1194–1253) a dalších postav té doby. No, a volek, oslík i ovce sem také patří, milovník přírody svatý František nezapomínal ani na zvířata, ne nadarmo je patronem ekologů, či spíše ekologie, což nemusí být vždy stejné.
Betlémy se údajně stavěly již dříve, ten u Greccia byl patrně prvním živým betlémem. Pyšelským dětem (za vydatné pomoci dospělých) se opravdu podařilo tuto událost přiblížit a s velkým úspěchem předvést. Diváci odcházeli s nevšedním zážitkem, mnozí i poučeni, a všichni provázeni modlitbou sv. Františka.
Několik obrázků z představení alespoň trochu snad může zobrazit, co se v Pyšelu dělo.
Ladislav Dokulil
Učiň mě, Pane, nástrojem, ať zářím, ať zářím tvým pokojem.
Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším, kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším,
ať smírem spojuji, kde dělí hádky, ať pravdou přemáhám omyl a zmatky.
Ať vírou postavím hráz pochybnostem, ať propast zoufalství překlenu mostem,
kde vládne temnota, ať světlo křesám, se všemi smutnými ať v tobě plesám.
Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé: víc než být potěšen, chci těšit jiné,
víc než být pochopen, druhé chci chápat, víc, než být milován, chci lásku dávat.
Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme, kdo ztrácí, nalézá sebe i jiné,
kdo bližním odpouští, sám milost pozná, ba ani smrt mu víc nebude hrozná.
Učiň mě, Pane, nástrojem, ať zářím, ať zářím tvým pokojem.
